Historie
Náboženské dějiny Šenova jsou velmi pozoruhodné. Do konce 16. století patřila osada Šenov pod farnost v Řepištích. Příchodem pánů Škrbeňských se Šenovu dostalo samostatné farnosti s kostelem. Jan Škrbeňský, zemský sudí, byl horlivým stoupencem reformace. Šenovský kostel proto složil k bohoslužbám většině evangelického obyvatelstva.
Po bitvě na Bílé hoře přinesla doba protireformace šenovským evangelíkům zkázu. Z císařského rozkazu byl evangelický kostel 25. března 1654 uzavřen a evangelické bohoslužby v něm zakázány. Tímto císařským nařízením bylo na Těšínsku postiženo 49 farností. Až do roku 1669 se bohoslužby konaly se souhlasem pana Jana v jeho zámecké kapli. Když byly i tyto zakázány, evangelíci se scházeli k bohoslužbám v rodinách.
Po vydání Tolerančního patentu v roce 1781 došlo k vytvoření evangelického sboru augsburského vyznání v Dolních Bludovicích, kam byli evangelíci ze Šenova přihlášeni.
Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 vznikla myšlenka založit kazatelskou stanici v Šenově. Bohoslužby se začaly konat v českém jazyce v šenovské obecné škole. Dne 31. 10. 1920 bylo svoláno první sborové shromáždění a tím byly dány základy kazatelské stanice Českobratrské církve evangelické v Šenově. Kazatelská stanice patřila k farnímu sboru v Moravské Ostravě, kazatelem byl bratr farář František Polák.
Protože prostory obecné školy přestaly vyhovovat, začala se pro potřeby bohoslužeb využívat kaple na šenovském hřbitově, která patřila Evangelickému sboru a.v. v Bludovicích. V roce 1935 bylo rozhodnuto o stavbě kostela. Základní kámen byl položen 29. 6. 1936 a přesně za rok dne 29. 6. 1937 byl kostel vysvěcen.
Přístavba kostela v roce 1967
Rekonstrukce kostela v roce 1979
1937 - 2007 70. VÝROČÍ EVANGELICKÉHO KOSTELA V ŠENOVĚ
